Je to zase tady

Tak jsem se konečně dočkala. Dočkali jste se také? Jen co se začalo objevovat první sluníčko a půda se trošku oteplila, mám zase každou volnou chvíli ruce zabořené v hlíně. Moje dušička se celá tetelí blahem, když vysévám mrkev, ředkvičku, červenou cibulku a na balkoně předpěstovávám sazenice rajčat a paprik. Doma mě už ani neznají, protože jsem věčně zalezlá mezi záhony – jak říká manžel – mamka je zase v trapu.

Pevně věřím

Mými nejmilejšími kamarády se totiž jako každý rok stanou na pár měsíců motyka, hrábě a sekačka na trávu. Je mi strašně fajn, a jen tajně doufám, tam někde v koutku duše, že manžela už letos konečně přemluvím, abychom si pořídili mou vysněnou zimní zahradu. Vždycky, když o tom doma začnu mluvit, jsem celé rodině k smíchu. Manžel říká, že kožich by ho přišel levněji a dcera se mi směje, že by si raději na mém místě přála hromadu šminek a nové kolo. Myslím si ale, že už jsem je konečně přemluvila. Tak snad mi to letos vyjde.